Projekt může být úspěšný – a přesto jeho potenciál zůstane nevyužitý. Jak zajistit, aby se z jednotlivých iniciativ staly změny, které zasáhnou celý region?
Právě tímto směrem se vydala diskuse na dubnovém setkání FutuRegio Hub v Ústí nad Labem s názvem Od pilotních projektů k pozitivní změně v regionu. U jednoho stolu se zde potkali zástupci měst, státu, akademické sféry i inovačních iniciativ, aby společně hledali cesty k dlouhodobému rozvoji.
„Ústecký region se potýká s jedním paradoxem. Vznikají tu zajímavé projekty, přicházejí nové nápady i investice – a přesto se život v regionu mění pomaleji, než by odpovídalo vynaloženému úsilí. Proč?“ otevřel debatu Petr Štěpánek, ředitel CRR, který z regionu pochází.
FutuRegio Hub je mezioborová expertní platforma, která propojuje aktéry napříč sektory a pomáhá šířit příklady dobré praxe ve využívání – především evropských – zdrojů pro rozvoj území. Úvodní vystoupení proto patřilo Pascalu Boijmansovi, vedoucímu oddělení pro Českou republiku a Slovensko na Generálním ředitelství Evropské komise pro regionální a městskou politiku (DG REGIO), který se dlouhodobě věnuje implementaci politiky soudržnosti a efektivnímu využívání fondů EU.
Od pilotních projektů k systémové změně
Podle Boijmanse zůstává řada pilotních projektů izolovaných – fungují, ale nepřenášejí se dál. Regiony tak často opakují stejný scénář: vznikají jednotlivé iniciativy, aniž by se proměňovaly v dlouhodobé systémy.
Klíčovou roli přitom hrají nástroje, jako jsou integrované teritoriální investice (ITI), které propojují jednotlivé projekty s širší strategií a dávají jim šanci na skutečný dopad. Nejde přitom jen o způsob financování, ale o změnu uvažování – od izolovaných zásahů k dlouhodobě řízenému rozvoji regionu. „Projekty nesmí zůstat oddělené. Musí být součástí široké strategie, která jim umožní růst a přinášet výsledky i po skončení financování,“ zdůraznil Pascal Boijmans.
Právě ITI podle něj vytvářejí prostor pro to, aby se jednotlivé iniciativy propojily, navazovaly na sebe a postupně se rozšiřovaly napříč regionem. Klíčové je přitom sladění s regionálními, národními i evropskými prioritami a důraz na dlouhodobou vizi. „ITI nejsou jen nástrojem financování, ale nástrojem pro rozšiřování dopadu,“ dodal. Integrovaný přístup a důraz na měření výsledků budou zároveň jedním z klíčových principů nového programovacího období 28+, které nyní členské státy připravují společně s Evropskou komisí.
Data ukazují, na co se zaměřit
Pokud chceme měřit dopad, musíme znát výchozí situaci. Na evropský pohled proto navázal analytický vstup Jana Havránka z poradenské společnosti AQE. Ten upozornil, že region netrpí nedostatkem dat – spíše naopak. „Otázka není, co všechno změřit, ale co spolu skutečně souvisí,“ zaznělo v jeho prezentaci.
V prezentované analýze identifikoval dvě klíčové, vzájemně propojené výzvy: odliv mladých lidí a nedostatek kvalitních pracovních příležitostí. Tyto faktory se navzájem posilují a vytvářejí začarovaný kruh, který brzdí další rozvoj.
Řešení přitom neleží v množství menších projektů. „Deficit není v počtu projektů, ale v absenci zásahu do toho, co trajektorii regionu skutečně pohání,“ upozornil Havránek. Jinými slovy – pokud intervence nezasahují hlavní příčiny problémů, jejich dopad zůstává omezený.
Města řeší důsledky, příčiny jsou jinde
Podobnou zkušenost sdílel i Tomáš Ctibor z konzultační společnosti 4CT, který představil příklad z Ústí nad Labem. Ten ukazuje, jak zásadní je propojit strategické a územní plánování – přístup, který v praxi stále není samozřejmostí. Města se přirozeně soustředí na lokální témata, jako je veřejný prostor, bydlení nebo služby.
Faktory, které určují dlouhodobý rozvoj, však často leží mezi jednotlivými obcemi – v širším regionálním kontextu. Právě proto je podle účastníků setkání potřeba posilovat koordinaci napříč územím a vnímat rozvoj jako propojený celek, nikoli jako soubor izolovaných zásahů.
Diskuse ale ukázala ještě jednu důležitou věc: vedle koordinace je zásadní také systematická výměna zkušeností a silnější partnerství – nejen mezi městy a regionem, ale i s inovačními a výzkumnými aktivitami. Právě jejich propojení s konkrétními potřebami území může rozhodnout o tom, zda se dobré projekty skutečně promění v dlouhodobou změnu.
