Budoucnost evropských fondů stojí na finančních nástrojích, shodli se účastníci konference MMR. Přechod k návratným formám podpory má též přilákat soukromé investice.
Jakou budoucnost čeká Česko v rámci evropského financování? Na tuto otázku se pokusila dát alespoň částečně odpověď konference Ministerstva pro místní rozvoj (MMR), která koncem března proběhla v prostorách pražské Akademie veřejného investování.
Její účastníci se shodli, že tradiční systém dotací se bezpodmínečně musí změnit, přičemž daleko více musí využívat finanční nástroje. A ačkoli jsou v Česku tyto nástroje již delší čas k dispozici, rozdělují se u nás téměř veškeré evropské peníze formou jednorázových dotací.
„Model, na kterém byla dlouhodobě postavena podpora z evropských fondů, tedy převaha nevratných dotací, naráží na své limity. Ty jsou dány nejen objemem dostupných prostředků, ale i rostoucím důrazem na jejich efektivitu, návratnost a skutečný dopad,“ uvedla na úvod konference Olga Nebeská, náměstkyně MMR.
Změna myšlení je nutná
Na její vystoupení pak navázal Stanislav Schneidr, vrchní ředitel Sekce fondů EU a mezinárodních vztahů MMR. V krátké prezentaci shrnul, v jaké situaci se nacházíme a popsal klíčové faktory, které budou debaty kolem přípravy na období 2028+ ovlivňovat.
„Česká republika by mohla v novém období získat z evropských fondů přibližně 29,4 miliardy eur. V současné době ovšem do finančních nástrojů směřuje pouhých 4,3 procenta ze všech přidělených peněz. Takto nízký podíl vede k velmi omezenému zapojení soukromých investic. Je nutné tento podíl zvýšit alespoň na 30 procent,“ dodal optimisticky.
Dále nastínil kontext příštího období a v jakém stavu se nyní nacházíme i v kontextu globální geopolitiky. „Výzev přibývá a musíme hledat prostředky, jak jim čelit. Pro budoucí roky je proto nezbytné překonat existující legislativní bariéry, celý systém mnohem lépe řídit a připravit vhodné prostředí pro návratné financování,“ zdůraznil Schneidr.
Na jeho prezentaci navázala panelová diskuse, které se kromě Stanislava Schneidera zúčastnila Jitka Opičková, vrchní ředitelka Sekce fondů EU na Ministerstvu průmyslu a obchodu a investiční bankéř a poradce Martin Hanzlík ze společnosti ATRET Consulting.
Ve společné debatě rozebrali mj. pravidla, která v příštím programovém období určí podobu investic, legislativní rámec i možnosti nastavení role finančních nástrojů v Národním a regionálním partnerském plánu.
Trh a stát v jednom týmu
Další tematický okruh nabídl perspektivu investorů a filantropů, když svůj pohled nastínili Ladislav Dvořák z České spořitelny, Ladislav Kučera, ředitel Nadačního fondu Škoda Auto, zástupce Hospodářské komory ČR František Jochman a Peter Dittrich, místopředseda a investiční ředitel Slovak Investment Holding. Posledně jmenovaný přiblížil slovenské zkušenosti s používáním finančních nástrojů, které se zaměřují mimo jiné na podporu podnikání nebo infrastruktury.
Z jejich diskuse také vyplynulo, že bez širšího zapojení komerčního kapitálu nebude možné uskutečnit potřebné strukturální změny. Zároveň zazněla shoda na nutnosti odstranění bariér, které dosud brání většímu rozvoji těchto přístupů. „Esence finančních nástrojů spočívá v propojení veřejných a soukromých zdrojů a vytvoření institucionálního schématu,“ shodli se debatující.
Inspirací pro zefektivnění celého systému může být právě zahraniční praxe. Dittrich popsal úspěšný model ze Slovenska, kde se podařilo funkčně propojit zdroje z politiky soudržnosti a privátní sféry na úrovni jednoho investičního holdingu. „Nechápu proč to v Česku nefunguje. Každopádně potřebujete, aby se změnilo úřednické i politické myšlení,“ podotknul.
Závěrečná část setkání patřila sdílení reálných zkušeností. Své poznatky představili zástupci Státního fondu podpory investic, Národní rozvojové banky a zástupci z řad úspěšných příjemců. Hovořilo se o praktickém nastavení návratného financování pro dostupné bydlení nebo o tom, jak zjednodušit administrativu pro malé a střední podnikatele při žádostech o zvýhodněné úvěry. Odborníci rovněž upozornili na nutnost zohlednit při rozdělování peněz specifické potřeby jednotlivých území a regionů.
