Česko je v plné přípravě Národního a regionálního partnerského plánu, který je vstupním materiálem pro vyjednávání s Evropskou komisí o čerpání peněz v příštím programovém období 2028 až 2034. „V připravovaném plánu musíme dobře nastavit regionální rozměr – zaměřit se na to, v čem se jednotlivé regiony mohou rozvíjet,“ říká Olga Nebeská, náměstkyně ministerstva pro místní rozvoj.
Vláda koncem srpna schválila mandát MMR pro přípravu Národního a regionálního partnerského plánu a projednala návrh priorit pro čerpání peněz z fondů EU po roce 2028. Tomu předcházela velká příprava. Jak složitá byla?
Byl to běh na dlouhou trať, ale práce byla zvládnutelná, protože jsme na ni nebyli sami. Příprava začala už v roce 2025, po zveřejnění návrhů evropské legislativy. Vycházeli jsme ze zkušeností z předchozích programových období, z analýz a evaluací, ale také ze zkušeností s Národním plánem obnovy (NPO), jehož principy se do návrhu nového období výrazně promítají.
Jednotlivá ministerstva analyzovala a zpřesňovala své priority, my jsme jejich vstupy postupně probírali, také zpřesňovali a snažili se je konsolidovat do jednoho návrhu. Jen v meziresortním připomínkovém řízení jsme dostali téměř tisíc připomínek.
To vše jste museli zapracovat?
Snažili jsme se. První verze materiálu proto samozřejmě obsahovala řadu rozporů, ale před srpnovým jednáním vlády se je podařilo vyjasnit. Vládou projednaný návrh priorit teď vnímáme jako výchozí bod pro samotnou přípravu Národního a regionálního partnerského plánu (NRPP). Velký kus práce máme za sebou, ale ještě větší je před námi.
Jen v meziresortním připomínkovém řízení jsme vypořádali téměř tisíc připomínek.
Odpovídají projednané priority tomu, kam by se Česko mělo do budoucna dále posouvat?
Návrh zahrnuje poměrně širokou škálu oblastí, které budeme muset v další fázi ještě zpřesnit a více koncentrovat. Snažili jsme se je propojit s Programovým prohlášením vlády a s Hospodářskou strategií Česko 2.0. Tak aby evropské peníze podporovaly stejné směřování, které si Česko stanovilo i ve svých národních strategiích.
Zároveň ale neexistuje jeden recept pro všechny regiony. Každý z nich má jiné potřeby, jiné příležitosti i jiné překážky rozvoje. V připravovaném plánu proto musíme dobře nastavit regionální rozměr – zaměřit se na to, v čem se jednotlivé regiony mohou rozvíjet. Ale i pomoci odstranit jejich největší strukturální bariéry, a hlavně zlepšovat podmínky pro život lidí, kteří v nich žijí.
Olga Nebeská
Od ledna 2026 působí ve funkci náměstkyně MMR. Ve státní správě pracuje více než 20 let, je zkušenou právničkou a expertkou na evropské fondy. Pracovala na klíčových pozicích na několika ministerstvech a na MMR od roku 2009 zastávala vrcholové funkce v oblasti koordinace EU fondů – v letech 2014–2019 jako náměstkyně ministra. Působila také jako nezávislá expertka Evropské komise při přípravě návrhů na zjednodušení v oblasti fondů EU. Vedle státní správy se věnuje i akademické práci – byla prorektorkou VŠMVV a proděkankou na Národohospodářské fakultě VŠE.
Rozvíjet regiony jako celek
Vnímáte Vy osobně nějakou oblast za prioritní, do které by se měla podpora z evropských fondů zacílit?
Kdybych si měla vybrat jednu oblast, je mi nejbližší rozvoj regionů jako celku. Nejde totiž jen o jednu silnici, školu nebo zdravotnické zařízení, ale o to, jak se v daném místě lidem skutečně žije – jestli mají dostupné služby, fungující dopravu, pracovní příležitosti a kvalitní veřejnou správu. Není to fráze. Právě na regionální úrovni je podle mě nejlépe vidět, jestli evropské fondy přinesly skutečnou změnu, nebo jen zůstaly číslem v tabulce.
Zároveň bych ale jen těžko vybrala jednu konkrétní oblast. Doprava, zdravotnictví, bydlení, výzkum a vzdělávání, bezpečnost – vše spolu souvisí. A smyslem evropských fondů je podle mě právě to, že mohou tyhle věci propojovat a pomáhat regionům rozvíjet se jako celek.
Evropské fondy čekají od roku 2028+ poměrně zásadní změny, mj. deset různých operačních programů nahradí jediný Národní a regionální partnerský plán (NRPP). Co vidíte jako ty hlavní změny Vy osobně?
Za mě jsou to tři věci. První je jeden společný plán místo dnešních mnoha programů. To může přinést jednodušší a jednotnější pravidla, ale zároveň to bude klást mnohem větší nároky na koordinaci. Jednotlivé oblasti už nepůjde plánovat každou zvlášť – budou součástí jednoho celku.
Druhou velkou změnou je důraz na výsledky. Nejen kolik peněz jsme rozdělili a správně vyúčtovali, ale co jsme díky nim skutečně změnili. Z pohledu státu to znamená mnohem lépe si na začátku říct, čeho chceme dosáhnout, a umět to také změřit.
A třetí velkou změnou je spojení kohezní a zemědělské politiky do jednoho rámce. To je opravdu zásadní posun a bude vyžadovat jiný způsob plánování, než na jaký jsme byli doposud zvyklí.
Když to zjednoduším, čeká nás méně oddělených světů, větší tlak na společné priority, a hlavně na to, co za evropské peníze skutečně vznikne.
V jakém stavu je příprava NRPP nyní? Bude odpovídat potřebám obcí a regionů?
Vláda nám koncem srpna schválila mandát k přípravě NRPP a zároveň projednala první návrh sedmnácti priorit. Beru to jako výchozí bod, rozhodně ne jako hotovou věc. Teď nás čeká detailní práce s resorty, kraji, městy a obcemi i s dalšími partnery, abychom priority postupně přetavili do konkrétních investic a opatření.
A právě tady se rozhodne, nakolik bude nový plán skutečně odpovídat potřebám regionů. Proto je podle mě důležité, aby se lidé z regionů zapojili co nejdřív – ne až ve chvíli, kdy budeme mít hotový návrh, který jim pouze představíme. Potřebujeme jejich zkušenost už při jeho tvorbě.
Musíme obhájit české priority
Během podzimu Česko bude o detailech NRPP vyjednávat s Evropskou komisí. Na co bychom při vyjednávání měli klást důraz?
Především na to, aby nový systém fungoval v praxi, ne jen dobře vypadal na papíře. Chceme si zachovat flexibilitu, protože potřeby se v průběhu sedmi let mohou změnit a plán na ně musí umět reagovat. Stejně důležité je, aby slibované zjednodušení pocítili skutečně i žadatelé a příjemci u nás doma, nejen administrativa směrem k Bruselu.
A samozřejmě musíme dobře obhájit české priority. Evropské cíle jsou společné, ale cesta k nim nemusí být ve všech zemích a regionech stejná. Právě proto potřebujeme v našem plánu dostatek prostoru, jak reagovat na konkrétní potřeby českých regionů.
Potřebujeme v plánu dostatek prostoru, jak reagovat na konkrétní potřeby českých regionů.
Do budoucna také mají výrazně posílit finanční nástroje. Jak vnímáte jejich roli?
Finanční nástroje pro mě nejsou náhradou dotací, ale jejich přirozeným doplňkem. Tam, kde projekt dokáže vytvářet ekonomickou hodnotu, často dává větší smysl zvýhodněný úvěr, záruka nebo kapitálová investice než klasická dotace. Veřejné peníze se díky tomu mohou vracet a pomoci financovat další projekty.
Proto chceme jejich využití výrazně posílit – ideálně alespoň zdvojnásobit jejich současný podíl. Zároveň ale platí, že ne všechno lze financovat návratně. U řady veřejně prospěšných projektů, sociálních služeb nebo investic menších obcí zůstane dotace i nadále nenahraditelným nástrojem.
Co bylo při přípravách z Vašeho pohledu nejtěžší?
Nejtěžší bylo sladit rychlost přípravy s tím, že se evropská pravidla stále formují. Museli jsme si stanovit priority v době, kdy se o konečné podobě rozpočtu a legislativy pořád vyjednává. Je to trochu jako mířit na cíl, který se ještě pohybuje – musíte mít jasnou představu, kam chcete dojít, ale zároveň být připraven reagovat na změny.
Do oblasti evropských fondů jsem se vrátila po několika letech a byla jsem ráda, že jsem na MMR našla mé kolegy, kteří jsou velmi schopní a opravdu jim záleží na výsledku. A myslím, že to je vidět i navenek – naši práci a aktivní přístup vnímají ostatní členské státy i Evropská komise. Ráda bych na tom stavěla a pomohla vyjednat pro Česko takovou podobu evropských fondů, která bude dávat smysl a skutečně pomůže rozvoji našich regionů i celé země.
Práce s konkrétními výsledky
Jak velký milník to je pro Vás osobně?
Je to pro mě docela velká věc. K evropským fondům jsem se vrátila zrovna ve chvíli, kdy se rozhoduje o tom, jak budou vypadat po roce 2028. Je příjemné zjistit, že zkušenosti, které jsem za tu dobu získala – na MMR i při práci pro Evropskou komisi – teď můžu opravdu využít. A asi největší radost bych měla, kdybychom se za pár let mohli podívat na to, co se v regionech podařilo, a říct si: ano, tohle jsme nastavili dobře.
Evropským fondům se věnujete dlouhodobě. Stále Vás to ještě baví?
Baví. A možná právě proto, že to vlastně nikdy není pořád stejná práce. Mění se Evropa, mění se potřeby Česka a regionů a s tím se mění i evropské fondy. Před sedmi lety jsme řešili jiné věci než dnes a za dalších sedm let to zase bude jinak. Navíc je to práce, u které můžete vidět velmi konkrétní výsledky – novou školu, silnici, opravené náměstí nebo třeba proměnu celého území. A to je pro mě silná motivace. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut elit tellus, luctus nec ullamcorper mattis, pulvinar dapibus leo.
