Jakým směrem se bude ubírat cesta financování regionů a obcí v rámci změn evropské kohezní politiky, naznačil ekonom a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník.
Souběžně s tím, kdy byla zveřejněna revize Evropské komise ohledně kohezní politiky v polovině současného programového období, došlo i ke zveřejnění dalšího významného dokumentu – cesta k budoucímu rozpočtovému rámci po roce 2027. Myslím si, že je tam zjevná obsahová kontinuita.
Zjednodušeně řečeno – právě revize předjímá, co nás po roce 2027 čeká. Trendy jsou zcela jasné, neoddiskutovatelné a správné. Fiskální kapacita EU je s ohledem na potřeby členských zemí nedostatečná.
Multiplikace zdrojů
Využívání finančních nástrojů je velmi podstatné, nejenom z toho pohledu, že prostředky z rozpočtu EU multiplikuje a umožňuje díky revolvingu jejich opakované využívání. Řekněme, že konečný smysl finančních nástrojů je v tom, že pákovým efektem zajistí dodání dalších soukromých finančních zdrojů. V případě programu InvestEU dochází až k patnáctinásobnému navýšení finančních prostředků, takže může jít až o stovky miliard korun.
Pokud se opakuje otázka, zda bude na regionální politiku méně peněz, tak paradoxní odpověď může znít: Přestože se rozpočet na kohezní politiku sníží, tak díky využití finančních nástrojů by nutně nemuselo býti méně peněz. Pokud se dobře nastaví a budou schopny motivovat soukromé a další zdroje, aby se do tohoto tématu zapojily.
Zapojení aktérů finančního trhu
Naplnění potenciálu finančních nástrojů hodně záleží na způsobu zapojení aktérů finančního trhu. Jím by v první řadě měla být Národní rozvojová banka. Správci finančních nástrojů, na základě výběrových řízení, pak mohou být též komerční banky či nebankovní finanční společnosti, jejichž výhodou je nejen vysoká erudice v oblasti finančních produktů, ale též silná klientská základna, která je dobrým předpokladem pro to, že finanční prostředky budou smysluplně a efektivně využity.
Budoucí priority
Jaké jsou budoucí rozvojové priority pro regiony a obce? Draghiho zpráva jasně říká, že je zapotřebí podporovat konkurenceschopnost. Není možné mít projekty jen na krásu, ale ty, které jsou nezbytné.
Mezi další priority patří schopnost čelit bezpečnostním hrozbám. Jedná se hlavně o překonání podfinancování technologické a průmyslové báze obraného sektoru EU, o rozvoj společných projektů v oblasti obrany a budování příslušné infrastruktury i pro vojenskou mobilitu.
Zásadní je rozvoj jednotného evropského trhu i ve světle současné americké politiky. Odhady takzvaného „vnitřního cla“ se mezi členskými zeměmi pohybují mezi 40 a 50 procenty. Když odstraníme balast, který na jednotném trhu máme – a k tomu může pomoci i kohezní politika – tak se nemusíme bát ani desetiprocentních amerických cel. Zcela určitě bude pokračovat i modifikovaná trajektorie ve smyslu zelené dohody, reakce na klima a ochrany životního prostředí.
