Takovou diskuzi v médiích nenajdete. Na jedné straně je ředitelka Odboru strategického rámce fondů EU, Klára Kracíková. Právě ona vyjednává za ČR podobu evropské podpory. Na straně druhé není novinář. Ptá se a diskutuje Rostislav Mazal, který na ministerstvu pro místní rozvoj vede Řídicí orgán IROP.
Myslíš Kláro, že jsme promrhali velké příležitosti, které nám daly evropské fondy? V médiích to chvílemi vypadá, že to tak je – za vzor nám dávají dálnice v Polsku…
To vůbec ne. Máme zvláštní zálibu vždycky vidět všechno černěji a ze všeho si vyzobávat to nejhorší. Stačí se přece podívat z okna, kde je vidět obrovský posun. Přínos evropských fondů skoro nejde přehlédnout. Když občas přijedou cizinci po dvaceti, třiceti letech, nestačí se divit.
Proč jsou vlastně Češi stále ještě euroskeptičtí a nechápou, že jsme součástí Evropské unie a o všem tedy spolurozhodujeme?
My tady 20 let křičíme, že si všechno chceme nastavovat sami: Ať už nám Brusel neříká, jak to máme dělat. My to víme nejlíp. Tentokrát jsme dostali pro nastavení EU fondů obří pole působnosti. A všichni si stěžují, že potřebujeme od EU to či ono. Nejdřív křičíme: sami, sami – a když to dostaneme, voláme: mami! Já si fakt myslím, že jsme jako Češi hrozně dobří, jenom se šíleně bojíme změn.
Zodpovědnost za rozhodnutí udělat krok je určitě svazující, ale je to prostě svoboda a demokracie. Ovšem myslím si, že třeba právě diskuze o nastavení evropských fondů jsou už řádově kultivovanější než před 25 lety. Vlastně mě to dost překvapilo.
Kudy chodím, snažím se to říkat. Máme k těm debatám fakt skvělé partnery. Když to řeknu zjednodušeně: pro efektivní nastavení EU fondů potřebujeme co nejvíce zacílit priority, ale rozumím tomu, že druhá strana potřebuje saturovat své potřeby a ke všem hledají financování. I když spolu nesouhlasíme, umíme spolupracovat a to je známka vyspělosti.
Mimochodem, mám tu obří bichli s názvem: Česko, země priorit. Jakmile mi sem někdo přijde vykládat o svých potřebách, ukážu ji, aby byl jasný kontext celé situace. Všechny potřeby jsou určitě relevantní, ale když bude peněz méně, tak důvod financování mnoha okrajových oblastí podle mého končí. Zvlášť, když jsme je finančně podporovali v posledních dvaceti letech.
Navíc si musíme uvědomit, že jsou to evropské peníze. Tedy můžeme mít i svou prioritu, ale ne všechno je vhodné pro evropské financování. Prostě a jednoduše něco je vhodné z evropských peněz, a tedy podle evropských pravidel, a něco si naopak nechme jako domácí úkol, tedy naši českou prioritu a podle svých pravidel.
Vidím tam ještě jeden rozměr: doteď všechno „zalehla“ koheze, která měla nejvíc zdrojů. Neznamená to však, že když bude balíček na kohezi menší, bude i méně příležitostí pro Česko. Zdroje můžou být i v jiných programech, třeba ve fondu konkurenceschopnosti nebo v přímo řízených programech. Pojďme si říct, v jakém stavu je příprava nového programového období. Jak jsme na tom v porovnání s předchozím obdobím?
Tentokrát je to opravdu jiné než v minulosti. Evropská komise nám dala značnou volnost. Striktních pravidel tam zůstalo významně míň, což vyvolává tlak na nás, členské státy. Budeme si to muset uvnitř vyříkat a nastavit. Valí se na nás značné penzum práce, ale jak jsem říkala, máme k tomu kompetentní partnery, komunikujeme, umíme si vycházet vstříc. Takže to bude jízda a věřím, že na konci příjemná.
Ty a tvůj tým jste podepsaní pod strategickým materiálem, který v červenci vzala na vědomí vláda. Jde o výčet priorit, co bychom chtěli za Česko podporovat. Přišlo mi to až neskutečně konkrétní oproti předchozím údobím. Má smysl, aby ho četli už nyní i starostové a další potenciální žadatelé?
Ano, směr, kterým půjdeme, je tam daný. Například je tam velký apel odklánět se od čistě dotačních projektů, používat další finanční nástroje, půjčky, záruky, které můžete neustále točit. Je to změna směru? Určitě ano. Vláda nám však zároveň dala úkol, abychom to prostředí analyzovali a připravili. Je jistě hezké, že od stolu řekneme: starostové, změňte svůj přístup. Ale uvědomujeme si, že musíme i my udělat víc, aby to vůbec mělo šanci fungovat.
Bavili jsme se o tom, jestli bude nebo nebude dost peněz. V podstatě je trošku jedno, jak velký bude balík peněz. Čím víc do toho narveme priorit, tím míň peněz zbyde na jednotlivé části. Když rekonstruuješ dům, za 50 tisíc toho asi neopravíš tolik, jako když utratíš 2 miliony. Jako Česká republika si musíme říct, co chceme změnit opravdu zásadně, a právě tam nasměrovat nejvíc peněz.
Vím, jak intenzivní práce to byla. O to víc mě zaujal popis tvé role, který jsi sdílela na LinkedIn: „řeznice z MMR to nasekala jak krkovičku a sbírala po cestě bobříky hněvu“. To zní velmi dramaticky.
Přezdívku jsem získala od územních partnerů z Olomouckého kraje, ale nebylo to negativní. Naopak, moje role skutečně je všechno seříznout. A co se týče bobříků hněvu, to jsem zase slyšela od podnikatelů, kteří se ptali, co vlastně ta moje práce obnáší. Ale není to tak špatné. Naopak vidím, že se všichni snaží chápat situaci a jít společně jedním směrem a zbytečně proti sobě nebojovat.
Když se bavíme o zdrojích, čekalo se, že v půli července Evropská komise zveřejní návrhy víceletého finančního rámce čili rozpočtu unie na další sedmiletku. Ruku v ruce s tím šly i návrhy nařízení, které jsme čekali až v září. Musím říct, že to bylo strašně zajímavé čtení, něco jako když se člověk dostal k samizdatu, protože do té doby vlastně neuniklo z EK vůbec nic. A najednou tam viděl černé na bílém, jak si to komise představuje. Co se z toho všeho dá vlastně vyčíst? A bude to vše platit i za dva roky, až to bude dojednané?
No, těžko se na to odpovídá. Předjímají třeba různé metodiky, které ještě nemáme k dispozici a nemáme ani spoustu dalších vstupů. Když zůstanu u toho, co víme a co komentovat můžu: Když to vyšlo, hodně lidí začalo plesat, že se žádný kohezní exodus nekoná. Pořád tam máme obrovskou obálku. Já úplně nejásám, a teď ne, že bych chtěla být škarohlíd, to vůbec ne, ale v tom návrhu se počítá se zapojením nových vlastních zdrojů. Znamená to, že by se členské státy musely shodnout zcela jednomyslně, že se vzdají části svých daňových výnosů. To asi nedopadne. Nebo k tomu povede opravdu náročná debata.
Každopádně nově nemáme definovány žádné vnitřní obálky mezi fondy. Máme prostě obrovský balík peněz a EK chytře neřekla, kolik má z toho jít na společnou zemědělskou politiku, kolik na politiku soudržnosti a tak dále. Za Česko budeme pro stanovení aspoň nějaké hranice, aby se ten balík rozdělil rozumně.
Je to jedna peněženka pro víc oblastí a v tuhle chvíli vlastně není jasné, jaké šuplíky v té peněžence jsou. Kdo se vlastně bude muset dohodnout na české straně, kolik peněz půjde na kohezní, případně další témata? A jaké další směry tam vlastě ještě jsou?
Jak jsem říkala, kromě soudržnosti tam bude zemědělství – ve smyslu nejenom společné zemědělské politiky, ale i rybářství. Bude tam obrana, vnitřní bezpečnost, přeshraniční spolupráce Interreg, ale ten zrovna má stanovenou svou obálku. No a pak také sociální fond.
Dosud jsme byli zvyklí, že s námi u jednacího stolu sedí jednotlivé rezorty, územní partneři, zástupci akademické obce, byznysoví a sociální partneři. Je teď někdo nový, s kým se budeme muset domluvit?
Staronově tam s námi bude ministerstvo vnitra. Říkám staronově, protože jsme o sobě věděli, měli své fondy, ale teď nás dali takříkajíc do jednoho šuplíku. Dále to bude ministerstvo zemědělství, kdy třeba s rybáři jsme tam sice dlouhodobě, ale nově tam má být i společná zemědělská politika. Největší novum je ministerstvo obrany. Nemají dosud zkušenost s kohezními fondy, takže to pro ně bude úplně nové a pro nás to bude novinkou v rámci celkové koordinace.
Závěrem klasická otázka od kohokoliv, kdo má vymyšlený nějaký projekt a hledá pro něj zdroje. Kdy, na co a za jakých podmínek bude moci žádat? Kdy to vlastně v Česku budeme v rámci kohezních fondů vědět?
Oficiálně by mělo nové programové období odstartovat 1. ledna 2028, což neočekávám a myslím si, že to nabere zpoždění. Máme už z minula zkušenosti, že zpoždění nastává při vyjednávání na straně Evropské komise. My jsme obvykle na čele pelotonu a myslím, že to i tentokrát zvládneme mezi prvními. Ale kdybych byla starostka, soustředila bych se už na toto datum. Výdaje projektů budou pravděpodobně způsobilé právě už od tohoto data.
A kdy vlastně budeme mít za Česko návrh celkového plánu, který musíme připravit jako podklad pro vyjednávání s komisí? Ten přece nemůže být až v lednu 2028?
Ne, to ne, budeme ho Evropské komisi posílat do konce roku 2027. Ale pro žadatele či čtenáře je důležitým termínem i polovina příštího roku, 30. června 2026, kdy budeme dávat vládě návrh implementační struktury. Čili tam se dozvědí, jak se budou evropské peníze rozdělovat. Řekla bych, že to bude pro budoucí žadatele první důležitý milník a budíček.
