Veřejná doprava nezačíná na zastávce. Začíná cestou pěšky nebo na kole a pokračuje snadným přestupem až do cíle. Evropský projekt Active2Public Transport podpořený programem Interreg Danube Region ukazuje, jak vytvořit bezpečný a funkční multimodální systém pro městskou mobilitu.
Jak propojit aktivní mobilitu a veřejnou dopravy v praxi, navíc nejen v jednom regionu, ale v celé příhraniční oblasti? Výzvy v oblasti udržitelné mobility totiž nekončí na hranicích a příkladem takového evropského projektu je Active2Public Transport (A2PT), který byl podpořen v rámci programu Interreg Danube Region a spolufinancován Evropskou unií.
Za českou republiku se ho v letech 2024–2026 zúčastnil Spolek Partnerství pro městskou mobilitu. „Jeho cílem bylo STOP a zcela záměrně používáme velká písmena, abychom trochu překvapili, a hlavně přitáhli pozornost k jeho cílům a výsledkům,“ říká Jaroslav Martínek, jednatel spolku Partnerství pro městskou mobilitu
Nejen jeho a jeho spolek totiž trápí, že debaty o dopravě jsou až příliš často pojímány jako soutěž mezi jednotlivými druhy dopravy: veřejná doprava versus osobní automobily, jízda na kole versus jízda autem, železniční nákladní doprava versus osobní doprava nebo letadla versus vlaky. „Výzva nespočívá ve výběru jednoho druhu dopravy na úkor druhého. Výzva spočívá v zajištění toho, aby všechny druhy dopravy fungovaly společně efektivně a udržitelně,“ dodává Martínek.
Tento širší pohled se podle něj odráží i v nařízení o hlavních směrech EU pro rozvoj transevropské dopravní sítě (nařízení TEN-T (EU) 2024/1679, pozn. red.), které klade větší důraz na městské uzly, tzv. Funkční města. Nařízení uznává, že dopravní sítě (TEN-T) závisí nejen na kvalitě dopravních koridorů mezi městy, ale také na tom, jak tyto koridory fungují uvnitř měst a v jejich okolí.
Jedna srozumitelná cesta
A právě v tomto kontextu byl realizován projekt A2PT, který řešil praktickou otázku: jak z chůze, jízdního kola a veřejné dopravy vytvořit jednu srozumitelnou a použitelnou cestu.
„Česká republika se může inspirovat doporučením pro vytvoření kvalitního akčního plánu právě pro již zmiňované „Funkční město“. Pro Ministerstvo dopravy, kraje a města tak projekt A2PT přináší podněty pro podporu tolik potřebné multimodality jako jednoho systému, nikoli pro podporu oddělených projektů jednotlivých druhů dopravy,“ vysvětluje Martínek.
Doporučení podle jeho slov vychází ze souboru přenositelných nástrojů pro veřejnou správu, dopravce a plánovače, a to pod názvem A2PT Online Toolbox. Ten nabízí příklady a doporučení pro přístup ke stanicím, parkování a přepravu kol, sdílenou mobilitu, informace, plánování cest, jízdenky, služby, data, komunikaci a podobu dopravních uzlů.
Společné „Design Principles“ zdůrazňují bezpečnost, bezbariérovost, intuitivní orientaci, spolehlivost, inkluzi a dlouhodobou údržbu. Dunajský akční plán vytváří rámec pro jejich širší zavádění.
Financování a metodiky zohledňují celou cestu cestujícího: bezpečný pěší a cyklistický přístup, kvalitní uzel, návaznost spojů, přepravu a parkování kol, jednotné informace i komunikaci s veřejností. Důležitá je právě spolupráce státu, krajů, měst, správců infrastruktury a dopravců a možnost pilotní řešení ověřit před rozšířením.
„A2PT spojil strategickou práci rovněž s testy v reálných podmínkách. Piloty zahrnovaly měsíční zkoušení elektrokol a skládacích kol s veřejnou dopravou, nebo bezpečné cykloboxy a přepravu kol v regionálních autobusech. Součástí byly integrované jízdenky, lepší informace v digitálních nástrojích, propojení pěší turistiky, cyklistiky a železnice i dočasné proměny ulic. Projekt tak neověřoval jen technická řešení, ale také jejich srozumitelnost a využitelnost v každodenním životě,“ doplňuje jednatel spolku.
Česká stopa na Olomoucku
České aktivity se soustředily na Olomoucký kraj. Ve Velké Bystřici, Štarnově a Uničově testovali pravidelní řidiči automobilů po dobu jednoho měsíce nákladní a skládací elektrokola pro dojíždění, rodinné cesty, místní logistiku a napojení na veřejnou dopravu. Dalším výstupem byl mapový portál podporující plánování bezpečné a souvislé cyklistické sítě a jejího napojení na zastávky a stanice.
Komunikace nebyla pouze propagací hotových opatření, ale součástí jejich zavádění a vyhodnocování. Do pilotů byli zapojeni místní ambasadoři – představitelé samospráv, pedagogové a komunitní aktéři – kteří řešení sami vyzkoušeli a předávali zkušenosti ve svém okolí.
„Příběhy účastníků, videa, média, veřejné akce a průběžná komunikace převedly technické téma do konkrétních situací: cesta do práce, školy, za službami nebo na vlak. Projekt ukázal, že lidé často začnou alternativu používat teprve tehdy, když o ní vědí, rozumějí jí a mohou si ji bezpečně vyzkoušet,“ uzavírá Martínek.
