Česká komora architektů se dlouhodobě snaží o rozvoj udržitelnosti v regionech. I proto nedávno přestavila Teze ČKA pro udržitelné obce a města, které mají být praktickou oporou pro rozhodování samospráv.
V české praxi se udržitelnost často zužuje na jednotlivé budovy a energetickou úspornost, zatímco o dlouhodobé kvalitě a odolnosti rozhoduje především struktura sídla – veřejný prostor, mobilita, zelená infrastruktura, práce s vodou a vazba na krajinu.
Česká komora architektů (ČKA) v rámci své podpory místních samospráv proto připravil Teze ČKA pro udržitelné obce a města. „Udržitelnost není jen otázka technologií na jednotlivých domech. O tom, jak se bude obci dařit v horku, suchu, při přívalových deštích i v každodenním provozu, rozhoduje především to, jak je sídlo uspořádané – zda má kvalitní veřejný prostor, smíšené funkce a přiměřenou mobilitu, jak pracuje s vodou a krajinou,“ říká Petr Lešek, předseda pracovní skupiny ČKA pro udržitelnost.
Teze, jež mají sloužit jako opora pro samosprávy i veřejnou debatu, zdůrazňují, že principy udržitelnosti v měřítku sídla je možné promítat do strategických dokumentů obcí a měst, územních plánů, zadávání veřejných investic i do každodenní správy veřejného prostoru. Zvláštní pozornost věnuje dokument práci s vodou a zelené infrastruktuře, ochlazování zpevněných ploch, ochraně přírodně cenných prvků i nastavení dopravních a parkovacích režimů tak, aby nezhoršovaly kvalitu života ani veřejného prostoru, a energetice.
„Vystavěné prostředí je to, co obyvatele ukotvuje – díky čemu se někde cítíme doma, s čím se identifikujeme a co nám dává jistotu v měnícím se světě. Péče o něj proto není okrajové téma, ale jedna ze základních politik a veřejných služeb obce. Smyslem tezí je nabídnout srozumitelný rámec, jak na to: od strategie a územního plánu přes správu majetku až po kvalitní zadávání veřejných investic a spolupráci s městským/obecním architektem,“ podotýká Lešek.
ČKA se při tvorbě tezí mj. inspirovala i zkušenostmi dánských municipalit, kde se Komunální politiky architektury zavádějí od roku 1997 (první ve městě Vejle). V českém prostředí je jako známý příklad dlouhodobé systematické práce uváděna Litomyšl, která má městskou architektku od roku 1992.
Body pro dobré řízení obce: od vize k realizaci
Dokument shrnuje několik oblastí, ve kterých mohou obce a města nejvíce zlepšit kvalitu prostředí – a zároveň omezit neefektivní rozhodování a plýtvání veřejnými prostředky. Teze doporučují především: mít strategický plán jako skutečnou společnou dohodu s jasnými prioritami a vazbou na rozpočet. Zároveň radí posílit roli územního plánu jako srozumitelné prostorové vize a spravovat obecní majetek koncepčně. Obce by si také měly vybírat jen několik prioritních problémů a projektů a jejich řešení věnovat dostatečný čas a odbornou péči se zapojením veřejnosti. Projekty by pak měly připravovat průběžně podle potřebnosti, ne pouze „podle dotací“.
Zároveň by samosprávy neměly zapomínat na kultivaci veřejného prostoru včetně podpory výtvarných intervencí a regulace reklamy (včetně výdejních boxů). Při výběru zpracovatelů je pak podle ČKA rovněž důležité, aby rozhodovala i kvalita, nikoli pouze cena, k tomu doporučují architektonické soutěže, které jsou v poslední době oblíbené právě v menších sídlech. A v neposlední řadě nezapomínat na kontinuální komunikaci s občany a systematicky vzdělávat veřejnost v zájmu o společné prostředí.
„Řada obcí má dokumenty a nástroje, ale chybí jejich skutečné a smysluplné používání: jednoduchost, pravidelná aktualizace, práce s prioritami, transparentní zadání a důsledná příprava projektů. Výsledkem pak bývá nahodilé rozhodování, projekty ve spěchu a rostoucí nedůvěra veřejnosti. Teze ukazují cestu, jak tomu předcházet,“ uzavírá Petr Lešek.
