Jak vypadá skutečně odolný region? A podle čeho poznáme, že je město nebo kraj připraven čelit velkým změnám, krizím nebo dlouhodobému tlaku? Tomu se věnoval další diskusní kulatý stůl FutuRegio Hub CRR v rámci veletrhu URBIS Smart Cities v Brně.
U jednoho stolu se sešli zástupci měst, regionů, státní správy, univerzit i experti na energetiku, obranu a inovace – včetně hostů z Ukrajiny – aby společně hledali odpověď na otázku, která je dnes aktuálnější než kdy dříve: co vlastně tvoří odolnost území?
Diskusi zahájil Petr Štěpánek, generální ředitel Centra pro regionální rozvoj (CRR). Připomněl, že válka na Ukrajině zásadně změnila fungování tamních měst a regionů. Přesto si jen málokdo z nás dokáže představit, jak vypadá skutečný „reality check“ a jaké faktory rozhodují o tom, zda si území dokáže zachovat své základní funkce i ve chvíli, kdy se dostane pod mimořádný tlak.
Nezapomínat na ekonomiku, vzdělávání a podporu komunit
Yuliia Kniazyk z ukrajinské Dnipropetrovské investiční agentury mluvila o potřebě zabezpečit kritické dodávky energií a vody. Také ale o tom, že odolnost není jen otázkou infrastruktury nebo krizového řízení.
„Zjistili jsme, že problémy v místě nevyřešíme bez funkčních komunit a bez zaměření na základní pilíře normální společnosti – včetně udržení standardů vzdělávání. V krizi neřešíme jen to, co se aktuálně děje, ale musíme myslet i na obnovu a budoucnost regionu,“ říká Kniazyk.
Stejně důležité je ale zachovat výrobu a fungování dodavatelských řetězců. Dnipropetrovská oblast od začátku války přijala více než dva tisíce relokovaných firem a výrobních závodů. Zachování ekonomické aktivity a výrobních kapacit se tak stalo jedním z klíčových předpokladů fungování celé Ukrajiny.
To, že odolnost začíná u komunit, potvrdil i Rostislav Mazal, ředitel Odboru Řídicího orgánu IROP MMR. Podle něj se v době krize opíráme nejprve o rodinu a komunitu, následně o město, region a až na konci o stát. Každá z těchto úrovní musí být součástí funkčního systému, který pomáhá zvládat krizové situace.
Optikou evropských fondů dnes i po roce 2027 vidí příležitosti v plánování investic s dlouhodobou udržitelnosti a ideálně dvojího využití v době klidu, i v rozbouřených časech. „Zároveň zůstávají priority zaměřené například na kybernetickou bezpečnost, integrovaný záchranný systém nebo na odolnost vůči klimatickým změnám, jako například zadržování vody v krajině,“ dodává Mazal.
Resilience má mnoho podob: od energií po veřejný prostor
Podobný pohled nabídly také zástupkyně města Stockholm Christina Salmhofer a Maria Lennartsson. Odolnost se podle nich buduje prostřednictvím každodenních rozhodnutí o rozvoji města. Patří sem například principy cirkulární ekonomiky, snižování provozních nákladů, podpora udržitelné mobility nebo promyšlené investice do veřejného prostoru.
Během diskuse se ukázalo, že pojem resilience zahrnuje mnohem širší okruh témat, než se na první pohled zdá. Vedle energetické bezpečnosti se diskutovalo také o silných institucích, ekonomické diverzifikaci, adaptaci na klimatickou změnu nebo lokální produkci potravin. Pozornost se věnovala také práci s daty, připravenosti obyvatel a komunit či schopnosti měst a regionů reagovat na krizové situace.
Ve druhé části programu se účastníci rozdělili do pracovních skupin a pokusili se převést obecné principy do konkrétních doporučení. Namísto teoretických debat hledali zranitelná místa měst a regionů a navrhovali opatření, která by bylo možné skutečně realizovat.
Jedním z hlavních závěrů setkání bylo, že odolnost nevzniká ve chvíli, kdy krize začne. Vzniká dlouho před ní. Právě proto je potřeba věnovat jí pozornost i v době, kdy se zdánlivě nic mimořádného neděje. Regiony, které dokážou investovat do své připravenosti, institucí, lidí a infrastruktury včas, mají mnohem větší šanci zvládnout i situace, které dnes ještě neumíme přesně předvídat.
