Při zadávání veřejných zakázek na restaurování kulturních památek zadavatelé často ověřují odbornou způsobilost osob, které se budou na restaurování přímo podílet, prostřednictvím držení restaurátorských licencí udělovaných restaurátorům Ministerstvem kultury dle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (dále jen „zákon o památkové péči“). S ohledem na specifičnost předmětu takových veřejných zakázek nejsou dle názoru Centra takové požadavky nepřiměřené, nicméně je nutné dbát na jejich vhodné nastavení v zadávacích podmínkách.
Pro zadavatele, zejména méně zkušené, může být složité zorientovat se při stanovení zadávacích podmínek v širokém spektru restaurátorských licencí, jejich obsahu nebo hierarchii existujícího třídníku specializací restaurátorských prací, jenž tvoří přílohu č. 1 zákona o památkové péči (dále jen „třídník“). Obdob ně jako u jiných požadavků na kvalifikaci a způsobilost dodavatelů musí být podmínky pro předkládání restaurátorských licencí vymezeny přiléhavě předmětu veřejné zakázky a zároveň dostatečně podrobně, aby popis nezakládal nejednoznačný výklad. Vzhledem ke skutečnosti, že existuje mnoho licencí, které se různě překrývají, neměl by zadavatel opomenout ani možnost předkládat rovnocennou licenci.
Z kontrolní praxe Centra vyplývá, že existují tři nejčastější způsoby, z jakých zadavatelé volí při stanovení požadavků na dokládání restaurátorských licencí. Každá varianta má své kladné i záporné stránky, které by zadavatel měl zvážit.
Způsoby stanovení zadávacích podmínek
• Pojetí I – vymezení odkazem na třídník: Zadavatel v zadávací dokumentaci typicky uvede, že požaduje prokázání splnění způsobilosti člena týmu předložením oprávnění k restaurování odpovídajícímu kódu 2b dle třídníku. Varianta vypadá poměrně jednoduše a jasně. Ale třídník neodpovídá plně specializacím tak, jak jsou či byly Ministerstvem kultury udělovány restaurátorům, proto nemusí být vždy obsah licence kompletně shodný se zněním kódu 2b dle třídníku. Složitější bude i posuzování naplnění zadávacích podmínek v souvislosti s nejasnou hierarchizací třídníku.
• Pojetí II – vymezení konkrétní specializace: Zadavatel typicky uvede, že požaduje, aby byl člen týmu držitelem povolení Ministerstva kultury k restaurování polychromovaných nefigurálních uměleckořemeslných děl ze dřeva. Ani v této variantě (obdobně jako u pojetí I) nemá zadavatel zaručeno, že předmět licence člena týmu bude definován ze 100 % shodně se zněním zadávací podmínky, s největší pravděpodobností bude oprávnění obsahovat jinak slovně popsanou variaci požadavku zadavatele. Složitější bude i posuzování naplnění zadávacích podmínek v souvislosti s předkládáním případných rovno cenných licencí.
• Pojetí III – vymezení prokazované činnosti: Zadavatel popíše činnosti, k nimž požaduje doložení restaurátorských licencí; nijak neodkazuje na třídník, ani nedefinuje konkrétní specializaci restaurátorského povolení. Typicky bude v zadávací dokumentaci požadovat, aby byl člen týmu držitelem povolení Ministerstva kultury, z něhož bude vyplývat oprávnění k restaurování varhanního stroje vyrobeného před rokem 1825. Tato varianta se jeví jako nejvolnější, neboť ponechává dodavatelům značný prostor pro zvolení odpovídající licence, jelikož je nelimituje zdánlivě určitými a přesnými formulacemi specializací. Vyžaduje ovšem precizní posouzení předkládaných licencí z hlediska jejich obsahu.
Které pojetí Centrum doporučuje?
- Jako nejúčinnější se jeví pojetí III, zejména s ohledem na pružnost a relativní obecnost, kterou nabízí. Zadavatel se vyvaruje např. ne správného označení konkrétní restaurátorské licence v zadávacích podmínkách nebo nepřiléhavého odkazu na kód třídníku, stejně jako problematice zkoumání hierarchie jednotlivých skupin třídníku či samotných licencí.
- Vzhledem k tomu, že rozsah udělovaných oprávnění je závislý na skutečnostech prokázaných a formulovaných žadatelem v jeho žádosti, s největší pravděpodobností se zadavatel ve fázi posuzování podmínek účasti nevyhne detailnějšímu zkoumání obsahu předkládaných licencí v kontextu požadavku dle zadávací dokumentace.
- V případě nejasností ohledně při jetí nebo odmítnutí předkládané licence je vhodné požádat o součinnost orgán státní památkové péče, který by zadavateli poskytl vyjádření k obsahu restaurátorské licence.
