Narození dítěte s mentálním a tělesným postižením je životní událost, na kterou se nelze připravit. Zasáhla i paní Jitku. Přes veškerou snahu postarat se o svoji dceru co nejlépe ji situace postupně vyčerpávala. Zřízení denního stacionáře v Sokolově pro ni znamenalo velkou pomoc a splnění jejího přání.
O malou Klárku se paní Jitka starala čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. Jak to v takových případech bývá, otec rodinu opustil a veškerá péče zůstala na ní. Jak dcerka rostla, bylo pro maminku čím dál náročnější všechno zvládat. Začaly jí docházet síly a zanedlouho se objevila i daň ‒ trvalá bolest zad. Jitka věděla, že potřebuje pomoc, aby dokázala o svoji holčičku dál pečovat. Dát dcerku do ústavu pro ni bylo naprosto nepředstavitelné řešení.
Když v Chodově objevila stacionář provozovaný Denním centrem Mateřídouška, znamenalo to pro ni částečnou úlevu. Aspoň občas se mohla podělit o náročnou péči s vhodnou sociální službou. Jako samoživitelka si však nemohla dovolit cestovat každý den ze Sokolova. „Kdyby tak mohl být stacionář i u nás,“ bylo její často vyslovované přání.
Podle Pavla Bráborce z Mateřídoušky nebyla jediná, a jak lidí v podobné situaci přibývalo, požádali město o pomoc. Vedení Sokolova darovalo dennímu centru nevyužívanou budovu bývalé školní jídelny a družiny. Díky penězům z Integrovaného regionálního operačního programu mohla neziskovka budovu zrekonstruovat a pořídit vybavení pro vzdělávání i rehabilitaci klientů.
Po otevření sokolovského stacionáře se Klárka stala jednou z prvních klientek. Pro maminku Jitku to byla důležitá změna v jejím životě ‒ začala chodit na jógu, v klidu si mohla nakoupit a občas zajde i na kávu s kamarádkami.
Služby centra využívá už dvaatřicet rodin ze Sokolova a blízkého okolí, výhledově jich může být až čtyřicet pět. Dvanáct zaměstnanců Mateřídoušky se stará o klienty s mentálním a kombinovaným postižením a poruchou autistického spektra. Jejich úkolem je komplexně se o klienty postarat a zároveň je podporovat v rozvíjení jejich schopností, dovedností a sociálních kontaktů. Díky tomu je velká šance, že se lidé se zdravotním postižením v budoucnu uplatní na trhu práce.
Kromě jídelny a herny tady mají prostory pro desítky speciálních vzdělávacích metod a terapií, například místnost pro muzikoterapii, která rozvíjí vnímání hudby s prokazatelně léčebným vlivem, nebo snoezelenovou terapii, která podněcuje smysly především u uživatelů se závažným postižením. Nechybí ani kuchyň, kde se klienti učí připravovat jednoduchá studená a teplá jídla.
